Předání štafety v resortu školství letos přijde doslova uprostřed běhu. Na novém ministrovi (nebo ministryni) bude, aby dal(a) směr řadě změn, které mají potenciál být pro české školství zásadní a jež uvedl do chodu jeho předchůdce. V některých případech dokonce předchůdci; například diskuse o tom, co je potřeba změnit v obsahu výuky a v tom, jak se děti učí, se vedou téměř dvě desetiletí.
UČITELSKÉ PLATY
Jakou mají reformy šanci na úspěch? Na řadě věcí s e školští experti politických stran majících reálnou šanci dostat se do Parlamentu neshodnou. Tedy snad až na jednu a to jsou platy učitelů. Nenajde se asi v Česku politik, jenž by neoceňoval, že v posledním volebním období dostali přidáno. A shodují se v zásadě i v tom, že jim příjmy na úrovni 130 procent průměru chtějí garantovat; většina stran to má přímo ve svých volebních programech. Přitom zabývat se 130 procenty pro učitele by už pár měsíců nemuselo být potřeba. V Poslanecké sněmovně čeká na schválení novela zákona o pedagogických pracovnících, ke kterému pirátský poslanec Lukáš Bartoň prosadil pozměňovací návrh, jenž by zákonem zaručil každoroční automatické dorovnání. Poslanci novelu i s tím na jaře s velkou převahou napříč všemi stranami schválili. Poté, co byla s drobnými úpravami vrácena do Senátu (a vláda si spočítala, co by to znamenalo pro státní kasu), ji však vládní strany zablokovaly a do voleb to tak nejspíš zůstane.
NEDOŘEŠENÉ DOUČOVÁNÍ
Řádově menší shoda panuje v tom, k jakému školství bychom měli s lépe zaplacenými pedagogy směřovat.
Hodně ukáže hned to, jak se budouŠKOLSTVÍ cí ministr vyrovná se svým prvním velkým úkolem, který zdědí po svém předchůdci. Doučovací projekt za stovky miliónů má pomoci dětem, jež vypadly během dlouhého lockdownu zcela nebo částečně z kontaktu se školou. Spustit se musí hned (včera bylo pozdě) a na tom, zda se mu podaří dosáhnout na děti, které to potřebují nejvíce, opravdu záleží.
Kritici mu už před startem vyčítají celou řadu chyb, včetně nízkých odměn pro ty, kdo budou doučovat. Mnohem důležitější je ale otázka, zda se peníze dostanou tam, kde je to potřeba. Letní campy ukázaly, že to není automatické, a totéž platí i o připravovaném masovém doučování. Že nesbíralo data, díky nimž by se pomoc dala na tyto děti zacílit, vytýká současnému vedení ministerstva například koalice SPOLU.
„Upřímně řečeno, nevím, do jaké míry je to bez těch dat možné,“ postěžoval si Martin Baxa (ODS).
Za málo ambiciózní považuje projekt i pirát Lukáš Bartoň.
Co konkrétně by podnikli na ministerstvu školství hned v říjnu nebo v listopadu, sice jisté není, dlouhodobá vize pro řešení nerovností ve vzdělávání ale v programu koalice SPOLU nebo uskupení STAN a Pirátů nechybí.
RÁMCOVÉ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY
Před letními prázdninami ministerstvo školství odstartovalo také práci na revizi rámcových vzdělávacích programů. Hotová měla být už před více než pěti lety, kdy byla ministryní školství Kateřina Valachová (ČSSD). Ta nyní v předvolebním rozhovoru pro Informační centrum pro vzdělávání EDUin poznamenala, že má-li nový ministr revizi RVP protlačit, „bude to chtít perfektního komunikátora, stratéga a mediátora“. Zjednodušeně jde o dokument, jímž stát předepisuje školám, co a jak mají učit a s jakými dovednostmi mají žáci odcházet ze školy. Současný RVP pro základní školy prošel sice dílčími úpravami, jeho základ ale platí od roku 2005.
Strategie 2030+, kterou pro školství schválila minulý rok na podzim vláda Andreje Babiše, počítá v rámci úprav RVP s výraznou redukcí učiva.
V teoretické rovině se na tom politici shodují, za důležité to považuje například koalice SPOLU, Piráti, STAN nebo ČSSD. Lednový spor kolem „škrtnutých“ Ohmových zákonů ale ukázal, že si ji každý představuje trochu jinak.
STŘEDNÍ ČLÁNEK
Ještě menší shoda panuje na dalším projektu, na kterém současné ministerstvo školství momentálně pracuje. V lednu zahájilo na Semilsku a Svitavsku pilotáž tzv. středního článku. Velká část odborné veřejnosti si od něj slibuje, že by mohl vyřešit problémy spojené s příliš velkou decentralizací českého školství. Na ni došlo v roce 2000, kdy byly spolu s reformou státní správy a územní samosprávy zrušeny školské úřady, školy získaly právní subjektivitu a odpovědnost za jejich provoz převzaly obce s rozšířenou působností, jež se staly zřizovateli škol. Jenže ve vedení těchto malých obcí bývají jen zřídka pedagogičtí odborníci a na úřad ministerstva školství v Karmelitské v Praze je daleko. Školy tak na všechno zůstaly samy – a stát má jen málo prostředků, jak zaručit všem dětem na všech školách stejně kvalitní výuku. Mimochodem na to, že v Česku vedle sebe fungují školy vynikající a školy, mírně řečeno, podprůměrné, dlouhodobě upozorňuje řada výzkumů nebo výsledky prestižních mezinárodních šetření, jako PISA nebo TIMSS.
Jak má tento střední článek vložený mezi školy, jejich zřizovatele a ministerstvo fungovat a vypadat?
Odpověď zatím neexistuje. Část školských stranických expertů je k němu ale a priori značně kritická. Přestože současný ministr školství Robert Plaga (za ANO) na něj sází, místopředseda školského výboru sněmovny za stejné hnutí Karel Rais nevěří na to, že by „řešením bylo vložit mezi ministerstvo a ředitele školy mezičlánek, který bude chytřejší než učitelé“. Shoda nepanuje ani uvnitř letošních volebních koalic. Zatímco Pavel Klíma (TOP 09) vidí ve středním článku řešení problémů, s nimiž se potýkal jako ředitel školy, jeho kolega Martin Baxa (ODS) nevěří, že „v realitě zkostnatělého, málo funkčního státu“ neexistuje způsob, jak ho ve funkční podobě uvést do života. Podobně skeptický je i Petr Gazdík (STAN), další z kandidátů na post ministra školství – na rozdíl od svého koaličního partnera Lukáše Bartoně.
Z VOLEBNÍCH PROGRAMŮ
KSČM W Základ je pro komunisty bezplatné vzdělávání (včetně školních kroužků nebo obědů). W Soukromé a církevní školy nemají být financovány z veřejných zdrojů. W Do škol chce KSČM vrátit osnovy. W Struktura středního školství v regionech se má přizpůsobovat místnímu trhu práce, včetně požadavků na nízko kvalifikované zaměstnance. Zda budou absolventi uplatnitelní v kontextu Průmyslu 4.0, volební program neřeší.
ČSSD W V důsledcích pandemie vidí impuls ke krokům, jež by snížily vzdělávací nerovnosti – včetně bezplatného doučování nebo zapůjčení IT techniky dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí. Bezplatné mají být kroužky nebo školní obědy, ale do budoucna i studium na VŠ.
W Prioritou je získávání nových učitelů; získání učitelské kvalifikace má být pro absolventy nepedagogických oborů bezplatné.
SPD W V programu brojí proti inkluzi, genderismu, novodobému neomarxismu a vlivu politických neziskovek, zůstává ale na úrovni proklamací. W Na VŠ by měl stát „financovat takové obory a kapacity, které potřebuje Česká republika“, což jsou prý především obory lékařské, technické a přírodovědné. Do přípravy ředitelů škol má být zařazena Koncepce pro přípravu občanů na obranu státu POKOS.
KOALICE SPOLU (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) W Program klade důraz na snižování nerovností v přístupu ke vzdělávání, bere v úvahu rozdíly mezi regiony. Otázkou je, nakolik mají koaliční partneři jasno v konkrétních krocích. W Zavést chce národní srovnávací zkoušky v „uzlových bodech“ ZŠ a SŠ, které by umožnily srovnávat kvalitu výuky. Mohly by částečně nebo zcela nahradit současné přijímací nebo maturitní zkoušky.
HNUTÍ ANO W Volební program pro školství zatím není k dispozici. SCHVÁLENÁ STRATEGIE 2030+ POČÍTÁ V RÁMCI ÚPRAV RVP S VÝRAZNOU REDUKCÍ UČIVA.