Datum vydání: 24.09.2021 | Zdroj: iHNed.cz
Politici zmiňují školství jako jednu z priorit. Pozornost, kterou tento sektor dostává ve volebních programech, se ale značně liší. Vzdělávání věnují strany, hnutí a koalice kandidující v říjnových sněmovních volbách celé kapitoly s podrobnými vizemi, ale jindy jen několik prázdných cílů bez návodu, jak jich chtějí dosáhnout.

Velkým nejen předvolebním tématem je navýšení platů učitelů a dalších pedagogických pracovníků. Sněmovnou schválenou novelu zákona, podle níž by se do roku 2023 zvýšily nejméně na 130 procent průměrné mzdy, však poslanci po senátních úpravách z března už projednat nestihli. Senát navrhuje, aby byl nárůst mezd postupný a zaručil tak učitelům automatickou valorizaci platů.

Podle ministryně financí Aleny Schillerové (za ANO) by změna znamenala zvýšení učitelských platů o 18,6 procenta a pro stát výdaje 24 miliard korun ročně navíc. Ministryně se domnívá, že by výsledkem byly škrty v odměnách ostatních státních zaměstnanců. Poslanci ANO tím zdůvodňují, proč přestali novelu zákona podporovat, ačkoli šlo původně o vládní návrh.

Sněmovna tak ani na své poslední plánované schůzi minulý týden senátní vratku neprojednala. Právě kvůli postoji vládního hnutí, jejího koaličního partnera ČSSD a KSČM. Zvyšování platů učitelům a dalším nepedagogickým pracovníkům je nicméně jedním z bodů programu hnutí ANO, které se ve volbách o poslanecké mandáty opět uchází.

Opoziční koalice Spolu (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) a Piráti s hnutím STAN souhlasí s navýšením platů učitelů na 130 procent průměrné mzdy. „Zajistíme kvalitní platové ohodnocení učitelů s důrazem na posílení netarifních složek platu a motivaci v průběhu kariéry,“ uvádí ve svém programu koalice Spolu. Lepší platové ohodnocení je prioritou i pro druhou z koalic. Jeden z jejích kandidátů, poslanec Lukáš Bartoň (Piráti), předložil původní návrh k novele zákona o učitelích, který by platy pedagogů navázal na průměrnou mzdu.

SPD naopak o konkrétním navýšení platů učitelů nehovoří. Její poslanec Pavel Jelínek upřesňuje, že „odpovídající ohodnocení“, které má strana v programu, symbolizuje nutnost platy navyšovat dále i po dosažení 130 procent průměrné mzdy. „Vzhledem k vyjádření ministerstva školství bude této částky dosaženo již na začátku příštího roku a nebylo by relevantní tato procenta uvádět,“ říká poslanec.

Sociálním demokratům a komunistům navíc vadí další z bodů novely, který měl řešit nedostatek učitelů některých odborných předmětů. Umožňuje, aby na středních školách a druhém stupni základních škol mohli na tři roky učit i nepedagogové z řad expertů. ČSSD to považuje za degradaci učitelské profese.

„Ve skutečnosti nejde o tak dramatickou změnu. Ředitel už v tuto chvíli může zaměstnat někoho, kdo nemá pedagogické vzdělání, pokud doloží, že mu chybí učitel a volné místo není schopný jinak obsadit. Novela to zjednodušuje, snižuje řediteli administrativní zátěž, ale zároveň tím stát v podstatě rezignuje na snahu nějak zajišťovat kvalitu učitelů při vstupu do praxe,“ komentuje analytička organizace Učitel naživo Kateřina Konrádová.

Přílišné soustředění se na zvyšování platů učitelů je podle Konrádové velkým nedostatkem většiny programů. „Témata, která jsou podle nás nejdůležitější, což je vzdělávání a podpora učitelů, v programech detailně zahrnutá nejsou,“ říká Konrádová. Ačkoli je podle ní odpovídající plat důležitou motivací, měl by být jen jedním ze způsobů, jak postavení pedagogů zlepšit.

Dalším shodným momentem v programech stran, hnutí a koalic kandidujících ve sněmovních volbách je navázání na Strategii vzdělávací politiky ČR 2030+. Dokument, který pro ministerstvo školství připravil tým odborníků, vláda schválila před rokem. Hlavním cílem strategie je změna vzdělávání tak, aby děti lépe připravovalo na život v 21. století a odstranilo nerovnosti ve výuce napříč regiony.

Strany proto slibují zavést vyučování finanční či mediální gramotnosti, kritického myšlení, bezpečného chování na internetu a prevenci kyberšikany. Většina programů se také věnuje lepší přípravě žáků a studentů na zaměstnání, a to zejména formou většího propojení výuky s praxí ve firmách nebo kariérního poradenství.

S rovným přístupem ke vzdělávání souvisí termín inkluze, tedy společné vzdělávání všech žáků a studentů bez ohledu na jejich nadání nebo tělesné či duševní postižení. Proti tomuto způsobu vzdělávání se vymezují SPD a Trikolora. Podle programu SPD inkluze snižuje kvalitu výuky a poškozuje zájem dětí. Jak uvedl předseda strany Tomio Okamura v nedávném rozhovoru pro Deník, SPD by při případném sestavování vlády chtěla obsadit právě ministerstvo školství.

Tento přístup kritizují odborníci. „U inkluzivního vzdělávání vídáme naprostou neznalost obsahu toho termínu. Inkluze znamená, že vytváříte ve školách takové prostředí, aby se každé dítě mohlo posouvat svým tempem a naplnit vlastní potenciál,“ nesouhlasí Klára Laurenčíková, předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání. Laurenčíková věří, že kvalitní školy umí vzdělávat dobře jakékoli děti z jakéhokoli prostředí, a pokud se to nedaří, je třeba škole pomoci.

Stranické programy nicméně téměř opomíjejí vysoké školství a zejména finanční podporu vysokoškoláků. Podle Otakara Kořínka, spolupracovníka think-tanku IDEA, který připravil studii o finanční podpoře českých vysokoškoláků, je důvodem mylná představa politiků, že to není potřeba. „Představu vytváří absence školného na českých vysokých školách a také relativně dobrá finanční situace českých vysokoškoláků,“ myslí si Kořínek. Studenti, kteří nemají dostatek peněz, podle něj na univerzitu zkrátka nemíří a statistiky o finanční situaci studentů se tím zkreslují.