Zdroj: 6.8.2020 – Právo

Dvacet let se diskutuje v Česku o eutanazii neboli dobrovolné smrti například při nesnesitelných bolestech nebo nevyléčitelných nemocech. Ani nejnovější návrh skupiny poslanců však naději moc nemá. Vláda i většina stran se upínají spíš k lepší péči o umírající například v hospicích. Jeden z tvůrců předlohy Lukáš Bartoň (piráti) se s nedávným nesouhlasným stanoviskem vlády vůči eutanazii smířil. „Přistupovali jsme k tomu tak, že obě věci, eutanazie i paliativní péče, na sobě závisí. Za vzor jsme si vzali zákon v Lucembursku, kde to předkládali taky dohromady. Ale může se to celé komplexně přepsat,“ řekl Právu.
Členové zdravotního výboru Sněmovny uzákonit eutanazii většinou odmítají. „Paliativní péči podporujeme maximálně, snažíme se ji řešit. K eutanazii stanovisko klubu nemáme, ale z diskusí s kolegy vím, že se k tomu většinově stavíme negativně. Při tom guláši v českém právním řádu se mi zdá dost riziková,“ řekl Právu místopředseda sněmovního zdravotnického výboru, hejtman a lékař Jiří Běhounek (za ČSSD).
Podle něj ale v zákoně chybí například možnost odmítnout léčbu, je-li pacient v terminálním stadiu.

Hrozí zneužití

Lepší právní oporu by si paliativní péče zasloužila také podle poslankyně KSČM Hany Jírovcové (KSČM). „Snažili jsme se o její legislativní zakotvení několikrát. I ministerstvo práce přišlo s verzí, ale padla. Tento návrh s eutanazií je ale tak kontroverzní, že ani nevím, jestli se stihne projednat. A zrovna paliativní péče je tam hodně upozaděna,“ sdělila Právu.
Podle ní se často zapomíná i na finanční stránku péče o umírající. Může probíhat jak ve zdravotnických zařízeních, tak i v domovech pro seniory či v domácnostech. Ve všech případech navíc může zahrnovat paliativní tým specializované lékaře, zdravotní sestry, sociální pracovníky či psychology. A resort práce a sociálních věcí těžko hledá shodu s ministerstvem zdravotnictví na celkovém financování. Na podporu paliativní péče a proti eutanazii se vyslovil i šéf SPD Tomio Okamura. „Podporujeme paliativní léčbu, rozšíření služeb hospiců včetně mobilních. Co se týče eutanazie, máme vážné obavy, že by mohlo dojít k jejímu zneužití. A některé signály uplatňování eutanazie v Nizozemsku ukazují, že obavy mohou být reálné,“ napsal Právu. Rezolutně odmítl eutanazii ve prospěch paliativní péče místopředseda zdravotního výboru Vít Kaňkovský (KDU-ČSL).
„Snahu o zavedení asistované sebevraždy a eutanazie do našeho právního řádu považuji za velmi riskantní a nepřijatelnou. V klubu ji jednomyslně odmítáme. Naopak jsme pro diskusi o zlepšení a rozšíření možnosti a úhrady paliativní péče,“ sdělil Právu.
Také šéfka TOP 09 Markéta Adamová má eutanazii za naprosto nepřijatelnou. „Jsme jednoznačně proti, nejen kvůli zneužitelnosti, ale zejména z etických důvodů,“ napsala Právu. Napnout síly je podle ní nutné k vylepšení paliativní a hospicové péči.
Eutanazie není příliš zapotřebí ani podle odborníků na paliativní péči. Jak popsal před časem Právu šéf Centra paliativní péče Martin Loučka, lidé při vědomí nadcházející smrti mají obavy, které by radši řešili eutanazií.
„Pokud pacient umírá v bolestech nebo jinak nesnesitelně trpí, je to způsobeno špatným poskytováním zdravotní péče. Paliativní péče dokáže ulevit od bolesti, ale pomáhat i lidem s jejich psychickými útrapami. Pacienti často trpí obavou ze ztráty důstojnosti a tím, že budou na přítěž. Obávají se, jestli ten život bude vůbec stát za to. Podle nás to není obhajitelným důvodem pro zavedení eutanazie, ale je to něco, co bychom měli umět zajistit,“ uvedl.

Chybí podpora rodinám s dětmi

Jak Právo před časem napsalo, specializovaná zařízení chybějí nejen pro dospělé, ale i pro děti, které trpí život ohrožující nemocí a potřebují paliativní péči. V Česku je takových dětí kolem dvou tisíc.
Rodiče s nimi tráví měsíce například na hematologických odděleních nemocnic. Otec a matka chlapce, jehož příběh Právo zveřejnilo, chválili pomoc pracovníků mobilního hospice Cesty domů. „Věděli, že se to asi nezlepší, připravovali nás na to, co nás čeká a co budeme muset ještě řešit,“ vzpomínala matka.
„Byli jsme v zoo, navštívili jsme babičky, které nevěděly, že je to poslední návštěva. Mohl si dát zmrzlinu, pizzu, chodili jsme do Stromovky,“ popsala poslední dny. Organizace se o rodinu postarala i po synově smrti a poskytla kontakt na duchovního a psychologa. „Díky jejich pomoci si nyní nevyčítáme, že jsme něco mohli udělat jinak,“ uzavřela matka.
Paliativní péče – tedy péče při život ohrožující diagnóze – se onkologicky nemocných dětských pacientů týká z dvaceti procent. Osmdesát procent tvoří jiné nemoci – častá je například svalová dystrofi e, kdy se zhoršuje pohyblivost, v deseti letech je dítě upoutáno na invalidní vozík a přibližně v pětadvaceti následuje konec. „Rodiče vědí, že je čeká třeba dvacet let péče,“ řekl Jiří Krejčí, manažer sekce České společnosti paliativní medicíny.

Při guláši v českém právním řádu se mi zdá eutanazie dost riziková Jiří Běhounek