Výraz interpelace pochází z latinského slova interpellare, což znamená skákat do řeči, přerušovat dotazem. To je otravné, to nemáme rádi. A podle toho také interpelace v české sněmovně vypadají. Prázdné stoly poslanců, věčně chybějící premiér nebo ministři, pramalý zájem médií, nulový zájem veřejnosti. Interpelace v tomto podání jsou záživné zhruba jako umývání nádobí. Kdo může, vyhne se jim.
Podle Ottova slovníku naučného znamená interpelace v soukromém právu upomenutí dlužníka, aby zaplatil. A podle toho zase vypadají třeba slavné interpelace britské. Jsou mimořádně sledované, často velmi divoké a hlasité a jsou skutečným soubojem vlády a opozice na parlamentní půdě, kdy ti druzí žádají po těch prvních, aby splatili svoje politické dluhy. Mnohdy tak důrazně, jako by šlo o dluhy peněžní.
I ANO je aktivnější než ČSSD
Také v Česku nicméně interpelace žijí. Provedli jsme jejich inventuru za loňský rok a výsledky jsou docela zajímavé. Máme tu interpelační nadšence, ale jsou to jednotlivci.
Absolutní prvenství v počtu ústních interpelací loni patří Věře Kovářové ze STAN. Kolegy porazila „o parník“. Premiéra Andreje Babiše a jeho ministry „upomínala o dluhy“ hned jedenaosmdesátkrát. Úctyhodné číslo. Kovářová se do vlády pouštěla v podstatě při každé možné příležitosti. Počet takových jejích vystoupení je téměř dvojnásobný oproti druhému nejčastěji interpelujícímu poslanci. Tím byl Dominik Feri z TOP 09 (42 ústních interpelací).
Následují Marian Jurečka z KDU-ČSL (38), Jakub Michálek od Pirátů (35), Olga Richterová od Pirátů (31), Vojtěch Munzar z ODS (28) a dvě dámy, Pavla Golasowská z KDU-ČSL a Karla Maříková z SPD (obě 24 ústních interpelací). Pokud bychom se podívali na to, která opoziční strana vládu tepala nejvíc, jasně vyhrávají Piráti. Loni se na premiéra a ministry obrátili v ústních interpelacích ve 209 případech. Následují STAN (120), ODS (119), KDU-ČSL (112), TOP 09 (75), SPD (73), ANO (48), KSČM (28), Trikolóra (12) a ČSSD (5).
Pokud ale počet interpelací vydělíme počtem poslanců jednotlivých klubů, dostaneme poněkud jiné pořadí. Pak se jako nejpilnější opoziční strana jeví STAN. Na jednoho jejího poslance vychází 20 interpelací. (Tento výsledek je ale dán úctyhodným výkonem Věry Kovářové.) Druzí by byli lidovci, kde na jednoho připadlo 11,2 interpelace. Třetí by byla TOP 09 s 10,7 interpelace na jednoho, pak Piráti (9,5). Ve dvoučlenné Trikolóře je to šest interpelací na jednoho, u ODS vychází průměr 5,2, u SPD 3,8 a u komunistů je to 1,8 interpelace na jednoho poslance.
Jde o údaje za ústní interpelace, poslanci mají k dispozici ještě písemné. Ale to není ono. Ústní vyžaduje větší úsilí, jde o osobní střet, téměř z očí do očí nebo alespoň z mikrofonu do mikrofonu. Ministr nebo premiér jsou zde často nuceni k bezprostřední reakci, a když tázající není spokojen s odpovědí, může se ptát znova.
Poslanci obou vládních stran pochopitelně do svých lídrů nijak zvlášť nešili. Jeden by čekal, že ČSSD zde bude jako ten menší a často utlačovaný člen koalice trochu svého dominantního partkontrolovat. Jenže ne, sociální demokraté jsou i tady naprosto pasivní. Svými dotazy atakují vládu ještě méně než poslanci ANO. Tam vychází na jednoho poslance 0,6 interpelace, u ČSSD je to jen 0,3.
Výmluvné zprávy z ČTK
Zajímavé také je, kam poslanci svoje dotazy/stížnosti nejčastěji směrovali. Loni je evidentně nejvíc zajímalo ministerstvo dopravy (85 interpelací). Dává to docela smysl, vzhledem ke stavu místních dálnic a silnic. Následuje ministerstvo práce a sociálních věcí (77), tam mizí nejvíc peněz z rozpočtu, takže i to má svoji logiku. Na třetím místě je ministerstvo zdravotnictví (62) a až na čtvrtém má sněmovna starost o státní finance (59). To je pozoruhodné, ty se nezdají být zase v tak velkém pořádku.
Naopak nejméně se loni poslanci zajímali o ministerstvo obrany (3). Snad to znamená, že zde vše v pořádku je a země je před vnějším nebezpečím chráněna. I když je otázka, jestli o nějakých nebezpečích víme, když se jako předposlední umístilo ministerstvo zahraničí (16).
Za celý loňský rok se vlády na její práci zeptalo 106 poslanců. Necelou polovinu sněmovny tedy práce vlády Andreje Babiše buď nezajímá, nebo ji znají dobře i bez interpelací. Nebo, a to je docela pravděpodobné, institut interpelací nepovažují za vhodný nástroj ke kontrole premiéra a ministrů.
A tím se dostáváme k tomu podstatnému – proč vlastně interpelace nikoho nezajímají.
Loni 14. března napsala agentura ČTK: „Dnešní sněmovní písemné interpelace na předsedu vlády nenera trvaly ani pět minut. Interpelace směřovaly na omluveného premiéra Andreje Babiše (ANO) a bez jeho přítomnosti je nebylo možné projednat, protože poslanci jejich projednávání už dříve přerušili do jeho přítomnosti. Poslanci tak dnes neprojednali ani jednu.“
Nebo třeba jiná agenturní zpráva o necelé dva měsíce později říká: „V souvislosti s očekávaným vývojem dnešního projednávání písemných interpelací byly ráno v sálu čtyři desítky poslanců, tedy zhruba pětina z celkového počtu. ‚Děkuji, že jste se přišli na nás podívat,‘ podotkl předseda sněmovny Vondráček.“
Je to tristní pohled. Když už se na interpelace premiér a ministři náhodou dostaví, v sále je s nimi přítomna jen hrstka těch, kteří interpelace pokládají. Většina poslanců ani nepředstírá, že je interpelace nějak zvlášť zajímají, a to jsou přitom součástí jejich práce. Při britských interpelacích je sál zaplněný tak, že mnozí z nich musí celou dobu stát, protože už pro ně není místo. A celou událost vysílá BBC živě. Kdo by mohl něco podobného chtít po České televizi?
Zatraktivnit ano. Ale jak?
Snad jediný vzrušivý moment zažily loni české interpelace 5. prosince, kdy pirát Vojtěch Pikal vypnul jako předsedající mikrofon Andreji Babišovi, když ten začal, zřejmě pod tíhou právě zveřejněného auditu Evropské komise, mluvit namísto odpovědi poněkud z cesty o svém střetu zájmů. Vtipná historka, ale v zásadě je smutné, že dokázala naprosto zastínit vše, co vláda v interpelacích sdělila sněmovně o své práci.
Žalostný stav českých interpelací trvá už 30 let a nikdo s tím nic nedělá. Jde o velmi nefunkční nástroj ke kontrole vlády. Přitom by nemuselo být nemožné to změnit.
Hlavní roli by měly hrát ústní interpelace, premiér a ministři by na ně měli odpovídat přímo a bez přípravy (to je něco jiného než podrobné odpovědi psané jejich úředníky úřednickou řečí), premiér by neměl mluvit pět minut, ale třeba jen dvě, jak je tomu často v zahraničních parlamentech. Doplňující otázky by měli mít možnost pokládat i ostatní poslanci. Pomohlo by také třeba, kdyby se poslanci nemuseli zdlouhavě přesouvat k řečnickému pultu, ale otázky by kladli ze svého místa. Vše by pak působilo mnohem dynamičtěji a snad by tahle součástka parlamentní politiky byla víc schopna přitáhnout oko i ucho voliče.
V minulosti už sliboval změnu kdekdo. I pracovní skupiny k tomu už byly. Když se zeptáte kteréhokoli poslance včetně premiéra, jestli by nestálo za to interpelace změnit, je na sto procent jisté, že řekne ano. Dokonce bude i tušit, jak na to, a dokonce přidá slib, že o tom s kolegy určitě brzy pohovoří. Ale až takovou odpověď uslyšíte, nevěřte jí. Ve skutečnosti se většině poslanců nic měnit nechce. Skoro se zdá, že ti vládní prostě nechtějí svůj kabinet moc vystavovat nějaké zbytečně velké kontrole, ti opoziční si myslí, že se také třeba jednou ocitnou ve vládě, a proč si přidělávat dopředu starosti… A veřejnost je ráda, že ji nikdo nezdržuje těmi nesrozumitelnostmi z parlamentu.
Není to příliš chytré od všech stran. Jestliže si stěžujeme na to, jak se vrcholná politika stále víc odpoutává od lidí, leží nám tu na stole možná malý, ale užitečný nástroj, který by jim ji mohl zase přiblížit. Jen je třeba ho opravit.
POSLANCI PODLE POČTU ÚSTNÍCH INTERPELACÍ (2019)
1. Věra Kovářová (STAN) 81
2. Dominik Feri (TOP 09) 42
3. Marian Jurečka (KDU-ČSL) 38
4. Jakub Michálek (Piráti) 35
5. Olga Richterová (Piráti) 31
6. Vojtěch Munzar (ODS) 28
7. Pavla Golasowská (KDU-ČSL) 24
8. Karla Maříková (SPD) 24
9. Vít Kaňkovský (KDU-ČSL) 20
10. Petr Třešňák (Piráti) 17
11. Lukáš Bartoň (Piráti) 17
12. Marek Výborný (KDU-ČSL) 17
13. Jana Krutáková (STAN) 16
14. Stanislav Blaha (ODS) 16
15. Pavel Jelínek (SPD) 16
16. Jan Zahradník (ODS) 16
17. Ondřej Polanský (Piráti) 14
18. Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) 13
19. Petr Bendl (ODS) 13
20. Dana Balcarová (Piráti) 12
21. Martin Kupka (ODS) 11
22. Vít Rakušan (STAN) 11
23. Jiří Valenta (KSČM) 11
24. Lukáš Černohorský (Piráti) 10
25. Ondřej Profant (Piráti) 10
26. Helena Langšádlová (TOP 09) 9
27. Radim Holomčík (Piráti) 9
28. Jan Lipavský (Piráti) 9
29. Vlastimil Válek (TOP 09) 9
30. Věra Procházková (ANO) 8
31. Zuzana Majerová Zahradníková (Trikolóra) 8
32. Jan Čižinský (KDU-ČSL) 8
33. Mikuláš Ferjenčík (Piráti) 8
34. Zdeněk Podal (SPD) 8
35. Veronika Vrecionová (ODS) 7
36. Petr Fiala (ODS) 6
37. František Kopřiva (Piráti) 6
38. Radek Koten (SPD) 6
39. František Navrkal (Piráti) 6
40. Monika Jarošová (SPD) 5
41. Marie Pěnčíková (KSČM) 5
42. Lukáš Kolářík (Piráti) 5
43. Petr Pávek (STAN) 5
44. Ivan Adamec (ODS) 5
45. Jan Farský (STAN) 5
46. Miloslav Janulík (ANO) 5
47. Lenka Kozlová (Piráti) 4
48. Lucie Šafránková (SPD) 4
49. Václav Klaus jun. (Trikolóra) 4
50. Jakub Janda (ODS) 4
51. Martin Kolovratník (ANO) 4
52. Leo Luzar (KSČM) 4
53. Jan Skopeček (ODS) 4
54. Václav Votava (ČSSD) 4
55. Tereza Hyťhová (SPD) 3
56. Ivan Bartoš (Piráti) 3
57. Jan Bartošek (KDU-ČSL) 3
58. Martin Baxa (ODS) 3
59. Roman Kubíček (ANO) 3
60. Jaroslav Martinů (ODS) 3
61. Tomáš Martínek (Piráti) 3
62. Karel Rais (ANO) 3
63. Hana Aulická Jírovcová (KSČM) 2
64. Ivana Nevludová (nezařazená, pův. SPD) 2
65. Jana Mračková Vildumetzová (ANO) 2
66. František Elfmark (Piráti) 2
67. Radim Fiala (SPD) 2
68. Petr Gazdík (STAN) 2
69. Martin Jiránek (Piráti) 2
70. Jiří Kohoutek (ANO) 2
71. Jaroslav Kytýr (ANO) 2
72. Jiří Mihola (KDU-ČSL) 2
73. Patrik Nacher (ANO) 2
74. Jiří Kohoutek (SPD) 2
75. Zdeněk Ondráček (KSČM) 2
76. Mikuláš Peksa (Piráti) 2
77. Ivo Pojezný (KSČM) 2
78. Pavel Růžička (ANO) 2
79. Tomáš Vymazal (Piráti) 2
80. Alena Gajdůšková (ČSSD) 1
81. Iva Kalátová (ANO) 1
82. Barbora Kořanová (ANO) 1
83. Květa Matušovská (KSČM) 1
84. Zuzana Ožanová (ANO) 1
85. Miloslava Vostrá (KSČM) 1
86. Ondřej Babka (ANO) 1
87. Jan Bauer (ODS) 1
88. Petr Beitl (ODS) 1
89. Josef Bělica (ANO) 1
90. Kamal Farhan (ANO) 1
91. Milan Hnilička (ANO) 1
92. Jaroslav Holík (SPD) 1
93. Aleš Juchelka (ANO) 1
94. Pavel Juříček (ANO) 1
95. Adam Kalous (ANO) 1
96. Miroslav Kalousek (TOP 09) 1
97. Josef Kott (ANO) 1
98. Robert Králíček (ANO) 1
99. Marek Novák (ANO) 1
100. Vojtěch Pikal (Piráti) 1
101. Jan Pošvář (Piráti) 1
102. Milan Pour (ANO) 1
103. Jan Richter (ANO) 1
104. František Vácha (TOP 09) 1
105. Jiří Ventruba (ODS) 1
106. Radek Zlesák (ANO) 1
NA KOHO BYLO
NEJVÍC INTERPELACÍ
Andrej Babiš, premiér 186
Jana Maláčová, min. práce a soc. věcí 77
Adam Vojtěch, ministr zdravotnictví 62
Alena Schillerová, min. financí 59
Jan Hamáček, ministr vnitra 56
Richard Brabec, min. živ. prostředí 55
Robert Plaga, ministr školství 54
Vladimír Kremlík, ministr dopravy 50
Dan Ťok, exministr dopravy 35
Miroslav Toman, min. zemědělství 30
Karel Havlíček, min. průmyslu a ob. 28
Marie Benešová, min. spravedlnosti 24
Klára Dostálová,
ministryně pro místní rozvoj 18
Antonín Staněk, exministr kultury 18
MINISTERSTVA PODLE
POČTU INTERPELACÍ
Ministerstvo dopravy 85
Ministerstvo práce a sociálních věcí
77
Ministerstvo zdravotnictví 62
Ministerstvo financí 59
Ministerstvo vnitra 56
Ministerstvo životního prostředí 55
Ministerstvo školství 54
Ministerstvo průmyslu a obchodu 43
Ministerstvo spravedlnosti 37
Ministerstvo zemědělství 30
Ministerstvo kultury 25
Ministerstvo pro místní rozvoj 18
Ministerstvo zahraničí 16
Ministerstvo obrany 3