ceskatelevize.cz:

Policie chtěla Ondráčka stíhat kvůli tomu, že koncem loňského roku nařkl kandidáta na prezidenta Michala Horáčka v médiích ze spolupráce s bývalou komunistickou Státní bezpečností (StB). Policie sice později vyšetřování odložila, státní zastupitelství jí však případ vrátilo. 

O policejní žádosti vedli poslanci poměrně dlouhou debatu. Ondráček v projevu poukazoval mimo jiné na to, že policie mu v podstatě klade za vinu, že Horáček nebyl zvolen prezidentem. Mluvil také o svém návrhu na zavedení trestnosti hanobení prezidenta, který podle něj vyvolal silnou odezvu u „pražské kavárny“. V projevu se opřel i do novinářů, které označil za „mediální žumpu“. 
Poslancům na závěr neřekl, zda ho mají, či nemají vydat. Připomněl jim pouze znění poslaneckého slibu a doporučil, aby hlasovali podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Sám poté hlasoval pro své vydání. Pro stíhání byli i všichni poslanci z TOP 09, většina Pirátů, lidovců a Starostů a jednotlivci z ODS, ČSSD a ANO. 
Nevydat Ondráčka sněmovně naopak doporučil mandátový a imunitní výbor. Většina jeho členů poukazovala na stanovisko Ústavního soudu, podle kterého musí politicky exponované osoby snést větší veřejný tlak. Mezi poslanci často zazníval také názor, že Horáček měl záležitost řešit civilní žalobou, nikoli trestní cestou. 
Okamura označil Horáčka za lháře 
Ondráčka se důrazně zastal předseda SPD Tomio Okamura, který označil Horáčka za lháře, podvodníka a manipulátora, který uráží voliče SPD. Pavel Plzák (ANO) zase poukazoval na to, že Ondráčkovy výroky vycházely z informací z veřejných zdrojů, a jeho kolega z hnutí Milan Feranec podotkl, že řada poslanců mluví o prezidentovi jako o ruském agentovi. „Stalo se něco? Nestalo. Buďme soudní,“ nabádal sněmovnu. 
Za Ondráčka se postavili i jeho straničtí kolegové. Pavel Kováčik vnímá vyjádření na Horáčkovu adresu jako obranu před kritikou, která se na Ondráčka snesla v souvislosti s jeho kandidaturou do čela komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů. Horáček proti Ondráčkovi, který v roce 1989 zasahoval při protirežimních demonstracích, tehdy brojil, byl podle něho „přímým aktérem represí, uplatňovaných v zájmu totalitní moci a okupantů naší vlasti“. 
Podle předsedy poslanců ODS Zbyňka Stanjury, který hlasoval pro vydání, ovšem není svoboda slova bezbřehá. „Jsou jisté mantinely a ty nakonec posuzuje soud,“ konstatoval. V případě Ondráčka podle něj navíc nejde o jeho politické rozhodování, kvůli kterému například sněmovna nevydala bývalého pražského primátora Bohuslava Svobodu (ODS). 
I podle klubu Starostů se na Ondráčkova slova poslanecká imunita nevztahuje. Poslanci by podle Jana Farského (STAN) měli nést za své činy odpovědnost jako ostatní občané. „Nežijme za sklem, nežijme v akvárku… To není za žádný politický projev v Poslanecké sněmovně, to není za to, že vyjádřil svůj názor na jiné směřování kohokoli. To je prostá pomluva,“ uvedl. 
Podle Lukáše Bartoně (Piráti) se v tomto případě nejedná o svobodu slova, ale o pravdu, nebo lež. Nevydání Ondráčka ke stíhání by znamenalo, že, jakýkoli poslanec může říkat lži o ostatních politicích, podotkl. Předseda poslanců TOP 09 Miroslav Kalousek k tomu uvedl, že pomluva je definována jako nepravdivý údaj. 
Horáček: Poslanci požívají zvláštního privilegia 
Horáček v reakci uvedl, že o Ondráčkovo vydání žádal státní zástupce, protože usoudil, že se dopustil trestného činu. „Jeho nevydání znamená, že poslanci požívají zvláštního privilegia, v tomto případě privilegia lživě obviňovat normální občany beztrestně,“ řekl. Dodal, že nejen jeho důvěru v Českou republiku jako právní stát to neposílilo. 
Verdikt sněmovny ale neznamená, že případ úplně končí. Policisté by mohli Ondráčka případně obvinit potom, co přestane být politikem chráněným imunitou.