Kateřina Valachová: Škola není jen tak nějaký barák

pedagogicke.info, politicke-listy.cz:

Z projevu při projednávání vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2019 v Poslanecké sněmovně ve středu 24. října 2018, vybíráme: „Chci zdůraznit, že do roku 2015 byla od roku 2005 situace v našich školách taková, že děti se specifickými vzdělávacími potřebami, a je úplně jedno, jestli byly v běžných nebo speciálních školách, neměly své potřeby ve školách financovány tak, jak by měly. Zkrátka jejich potřeby nebyly financovány systémově a v řadě případů nebyly financovány vůbec. To samozřejmě vedlo k tomu, že tyto investice, možná někdo řekne náklady, byly z části financovány z kapes učitelů a z části byly financovány z kapes rodičů, a to v situaci, kdy v České republice máme zaplať pánbůh z ústavního pořádku bezplatné, bezplatné vzdělávání. Takže děkuji za tuto částku, která se už nekrade z kapes učitelů, ani z kapes rodičů a je školám a ředitelům škol spravedlivě financována. Podotýkám, že ředitelé škol toto oceňují a jsou rádi, že toto mají poctivě kryto. Stěžují si, řeknu to na rovinu, na papíry a byrokracii, to je věc, kterou musíme zdolat. Ale žádný z ředitelů škol nenapadá, že by nebylo správné a nebylo by poctivé tyto peníze školám dát.“ 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, děkuji za malé posečkání. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená vládo, ráda bych se vyjádřila ke kapitole Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Především bych chtěla poděkovat stávající ministryni financí za strukturu rozpočtu pro školy pro rok 2019. Na rozdíl od svého předchůdce nedopustila, aby některá z částí, které školství bezpochyby potřebuje, bylo nedofinancováno, nenaplněno zcela. To je první věc. Jsem ráda, že tímto způsobem Ministerstvo financí ukázalo, že vnímá vzdělávání jako strategickou surovinu, surovinu republiky, že školství má z hlediska svého významu pro naši zemi stejnou razanci a úroveň, jako třeba armáda, a že si všichni přejeme, aby svět, který se mění, a my musíme zajistit, aby děti, naše děti na něj byly skrze vzdělávací systém připraveny. 
Oceňuji také, že už podruhé za sebou rostou v rozpočtu současně platy učitelů a učitelek, a také mzdy nepedagogických pracovníků. Je to velmi důležité, protože do té doby, než se začne přistupovat k rozpočtu tímto způsobem, byli ředitelé a ředitelky škol nuceni při samozřejmě zajištění co nejlepších mezd a platů pro učitele i neučitele v rámci jedné školy. 
Protože škola není jen tak nějaký barák. Je to mechanismus a organismus, který musí fungovat jako celek. No, tak museli sahat zkrátka do kapes těch či oněch. A je velmi důležité, abychom zajistili jako poslanci a poslankyně, pokud rostou mzdy a platy, tak aby rostly jak učitelům, tak neučitelům a umožnili tak ředitelům škol a ředitelkám škol zdravé financování a plánování financování nikoliv pouze na jeden rok, ale i přes další roky. 
Co se týká takzvaného společného vzdělávání, chci se samozřejmě vyjádřit k čtyřem miliardám, tak jak tady byly zmíněny. Chci zdůraznit, že do roku 2015 byla od roku 2005 situace v našich školách taková, že děti se specifickými vzdělávacími potřebami, a je úplně jedno, jestli byly v běžných nebo speciálních školách, neměly své potřeby ve školách financovány tak, jak by měly. Zkrátka jejich potřeby nebyly financovány systémově a v řadě případů nebyly financovány vůbec. To samozřejmě vedlo k tomu, že tyto investice, možná někdo řekne náklady, byly z části financovány z kapes učitelů a z části byly financovány z kapes rodičů, a to v situaci, kdy v České republice máme zaplať pánbůh z ústavního pořádku bezplatné, bezplatné vzdělávání. Takže děkuji za tuto částku, která se už nekrade z kapes učitelů, ani z kapes rodičů a je školám a ředitelům škol spravedlivě financována. Podotýkám, že ředitelé škol toto oceňují a jsou rádi, že toto mají poctivě kryto. Stěžují si, řeknu to na rovinu, na papíry a byrokracii, to je věc, kterou musíme zdolat. Ale žádný z ředitelů škol nenapadá, že by nebylo správné a nebylo by poctivé tyto peníze školám dát. 
Další výzva, která zůstává nenaplněna, ale není ve zpoždění, z posledního usnesení Sněmovny, o kterém tady vaším prostřednictvím, pane předsedající, hovořil opakovaně Lukáš Bartoň, je, že Sněmovna dala úkol vládě, aby sjednotila financování investic školské infrastruktury. To je velmi důležité do budoucna pro zachování sítě škol, mateřských škol, základních škol, středních odborných škol, gymnázií. A je to důležité zkrátka proto, že víme, že zejména základní škola, je-li v obci, je srdcem obce a potřebujeme do budoucna tuto síť zajistit co nejhustší. Jak jsem byla informována vaším prostřednictvím, paní ministryně financí informovala podvýbor pro regionální školství v červnu tohoto roku právě při průběžném plnění tohoto usnesení o tom, že sloučení těchto investičních programů, které jsou v tuto chvíli různé, se připravuje. Usnesení Sněmovny dalo termín do roku 2020. Je to tedy záležitost dalšího rozpočtu. 
Další věc, kterou bych chtěla zmínit a na kterou bych nerada, aby Sněmovna zapomněla, je fakt, že teprve druhý rok po sobě, a opět ministryně financí zajistila plné financování tohoto oprávněného požadavku směrem k obcím a městům, došlo k mimořádnému zvýšení příspěvku na žáka. A skutečně k mimořádnému, řádově tisíce korun. V roce 2018 tedy naše obce si poprvé nemusely stěžovat na to, že nemají dostatečné peníze na zajištění provozu škol a řada z nich si významně polepšila i v případě zajištění investic. V roce 2019 opět Ministerstvo financí tyto peníze zajistilo a já se domnívám, že je to velká částka, na kterou bychom neměli při celkovém financování vzdělávacího systému, že existuje, zapomínat. 
Určitě je důležité říct, poctivě říct, že nás jako poslance a poslankyně a samozřejmě i vládu čeká velký úkol, a to je zajistit nové financování regionálního školství. Víte, že došlo k ročnímu zpoždění a já jsem skutečně příznivcem toho, aby tato reforma financování regionálního školství byla co nejlépe připravena a jsem stoprocentně přesvědčena o tom, že je zcela nezbytné změnit financování našich škol, tak abychom zajistili síť škol do budoucna a vzdělávací systém do budoucna. Jsem ráda, že reforma financování škol je z hlediska rozpočtu plně, plně kryta. 
Naposledy bych asi zmínila to, co ještě stále nepokládám za dokonalé – ale dokonalosti nelze dosáhnout během jednou, dvou nebo tří let, o dokonalost je potřeba usilovat každý rok a žádná vláda by si neměla vzít dovolenou, a já si troufám říct, že některé vlády si vzaly dovolenou – a to je financování pedagogických fakult a vůbec financování vysokého školství. Určitě nás čeká velká výzva nejenom zajistit systémové financování pedagogických fakult a nespoléhat se na již třetí rok řekněme speciálně fungující mimořádné dotace směrem k pedagogickým fakultám, ale čeká nás také oříšek, jak přistoupit do budoucna k financování vysokého školství. Že by se toto financování mělo změnit a mělo by to být zakotveno zákonem si troufám říct, že je zcela jasné. Stejně tak je zcela jasné, že investice, které potřebujeme do školství a do vzdělávání našich dětí oproti ostatním zemím, které potřebujeme, jsou obrovské a nevystačíme do budoucna pouze se státním rozpočtem. Jsem přesvědčena, že zejména u odborného vzdělávání, odborného školství, středního odborného školství by bylo na místě, tak jak ve Slovenské republice, zajistit vznik fondu zaměstnavatelů, kteří by právě z hlediska svých priorit ohledně oblastí a sektorů ekonomiky, které zajišťují, dofinancovávali ze svých zaměstnavatelských zdrojů odborné školství. Jak jsem zmínila, je to takto na Slovensku a myslím si, že bychom měli jít také touto cestou. Stejně tak si myslím, že by školství mělo získat zpětné investice a mělo by být financováno řekněme zpětně i z vědních peněz, ne jenom skrze zaměstnavatele, ale i samozřejmě skrze výstupy z vědeckých projektů a přínosy, které věda bezpochyby přináší. 
Také bychom chtěli zvládnout v následujících letech řekněme těžký oříšek toho, a jsem o tom skutečně přesvědčena, že česká vzdělávací soustava velmi často nahrazuje některé věci týkající se Ministerstva práce, tady narážím zejména na sociální práci nebo sociální služby, anebo Ministerstva zdravotnictví, tady narážím na zdravotnické služby. Je samozřejmě dobře, pokud děti dostanou peníze jednodušeji a z jednoho místa. Na druhé straně je nutné, aby Ministerstvo školství bylo tímto způsobem dofinancováno a Ministerstvo financí sledovalo z hlediska rozpočtu kapitol Ministerstva práce a Ministerstva zdravotnictví řekněme spravedlivé financování. Zkrátka, aby to, co Ministerstvo školství přejímá, a je to dobře pro děti, protože to je třeba snazší, pro školy je to snazší, tak aby také toto bylo dofinancováno na vrub Ministerstva zdravotnictví nebo Ministerstva práce. 
Naposledy bych chtěla zmínit věc, která je velmi diskutovaná. Předpokládám, že se v rozpočtu o tom budeme bavit, a to je výše třídnických příplatků. Já nepokládám výši třídnických příplatků samozřejmě za spravedlivou. Ale stejně tak je poctivé říct, že nám od toho nepomůže nějaká novela Zákoníku práce. Zásadní problém je v rozpočtu a i když ministryně financí připravila rekordní rozpočet, navíc strukturálně dobře postavený, a znovu jí za to děkuji, tak je jasné, že pokud chceme všichni dohromady zvýšit třídnické příplatky, tak potřebujeme rozpočtové krytí. Tak to prostě je. Na závěr tedy vyzývám kolegy a kolegyně v Poslanecké sněmovně, abychom se při diskusi o třídnických příplatcích bavili o možných zdrojích na samozřejmě té stránce tedy příjmové státního rozpočtu a hledali ve výborech spolu s ministryní financí řešení, jak tyto finanční prostředky nejlépe již pro rok 2019 najít.